Z historie shiatsu

Zatím nejstarší dochované znázornění meridiánů pochází z 2. století před naším letopočtem: jde o tzv. sošku z Mien-jangu, která byla nalezena v jedné z odkrytých hrobek v Číně. Přibližně ze stejné doby jsou též rukopisy objevené v hrobkách dynastie Západních Chanů, znázorňující energetická cvičení podobná tomu, co dnes známe jako čchi-kung.

Shiatsu jako ucelený a propracovaný systém, jak se s ním setkáváme v současnosti, je záležitostí až 20. století (jako první použil toto označení Japonec Tamai Tempaku). Nicméně jeho kořeny sahají velmi hluboko – jak je zřejmé ze zmíněných archeologických objevů, práce s energií byla lidstvu známá už před více než dvěma tisíci lety. Byla využívána k léčení, ale také k vlastní kultivaci a rozvoji v oblasti fyzické, duševní i duchovní, a obojí bylo našimi předky bráno velmi vážně. Svou roli nepochybně sehrál i fakt, že lékařů bylo v těch dobách jako šafránu a jejich služby si mohli dovolit pouze lidé z nejbohatších vrstev. Chudí mnohdy neměli nic než vlastní ruce – a pokud se trochu vyznali, mohli využít i bylinky či moxování (nahřívání určitých částí těla, dnes zejména některých akupunkturních bodů).

To pochopitelně u řady nebezpečných onemocnění nestačilo a ani tehdejší medicína si s nimi ještě nevěděla rady. Na druhou stranu laskavý dotek rukou dobře propojených se srdcem a umějících vnímat energii jiného člověka dokázal často divy, zejména pak u potíží psychického či emocionálního rázu, které bychom dnes zřejmě shrnuli pod termín psychosomatika. A těmito potížemi lidé trpěli v každé době – stačí jen pomyslet, co asi s psychikou člověka udělaly války, které se každou chvíli prohnaly krajem, nebo opakované přírodní katastrofy či epidemie, jež lidem vzaly blízké přátele, příbuzné, rodinu.

Japonské shiatsu staví především na starší, tradiční masáži zvané „anma“. V minulém století se rozdělilo na několik různých směrů a každá z významných osobností si vytvořila vlastní styl.

Tokujiro Namikoshi

Namikoshi byl žákem Tamaie Tempaku a zakladatelem tzv. Namikoshiho školy. Pro tu je charakteristické, že se vzdálila pojmům tradiční medicíny a přiblížila se západnímu stylu. Principy shiatsu vysvětluje vědecky, díky čemuž získalo shiatsu uznání i v západním světě (ale i v Japonsku je Namikoshim založený Nippon Shiatsu Institute, dnes známý jako Japan Shiatsu College, jedinou oficiálně uznávanou školou shiatsu). Namikoshiho přístup byl základem tzv. Nipponského stylu shiatsu, který pracuje s tělem a využívá především znalostí z fyziologie – psychický a duchovní rozměr pomíjí.

Wataru Ohashi

Ten je další významnou osobností a zakladatelem tzv. Ohashiatsu, s nímž se lze setkat především v USA. Typická je pro něj větší lehkost a hravost, využívání váhy terapeutova těla a celkově velká souhra mezi ošetřovaným a terapeutem. Hodně pracuje s protahováním a rotacemi a na první pohled může připomínat tanec.

Shizuto Masunaga

Masunagův styl propojuje více duši a tělo (Masunaga byl učitelem psychologie na univerzitě v Tokiu) a kromě bodů a klasických akupunkturních drah pracuje také s jemnějšími meridiány, kterým se někdy říká Masunagovy nebo také dráhy zen shiatsu. Zenový rozměr shiatsu je nejvíce spojován právě s Masunagou, nicméně významně ovlivnil i další, například Ohashiho, takže nakonec v praxi zen shiatsu převládlo nad Namikoshiho školou, která zůstala více technická. V teoretické rovině hraje důležitou úlohu v Masunagově stylu učení pěti prvků (elementů), s nimiž pracuje i čínská medicína.

Shiatsu na Západě

Mimo Japonsko se shiatsu šířilo zejména od 70. let minulého století. Do Ameriky mu vstup výrazně usnadnila generace beatniků a hippies, která se živě zajímala o východní kulturu i spiritualitu. Objevilo se však také v Evropě a v některých zemích (například ve Velké Británii) jej dnes nabízejí i nemocnice a další zdravotnická zařízení zdarma a je vnímáno jako součást péče o zdraví, především v oblasti prevence. V České republice tento statut zatím nemá, přestože je tu několik zavedených a již dlouho fungujících škol shiatsu, které za dobu své existence vytrénovaly stovky praktiků. Do velké míry je tato situace důsledkem stávající legislativy, konzervativního prostředí a značné nedůvěry k jakýmkoli alternativním metodám. Bohužel ke škodě mnohých, jimž by shiatsu mohlo přinést řadu zdravotních benefitů a v nejednom případě i velkou úlevu.