Ruka matka a ruka dítě

S pojmy „ruka matka“ a „ruka dítě“ přišel jako první Wataru Ohashi. Setkat se ale můžeme také s jiným označením, například „jinová ruka“ a „jangová ruka“.

Jak to funguje a v čem spočívá přínos tohoto klíčového principu, který v řadě jiných přístupů ani u klasické masáže nenajdeme?

Kdo už někdy zažil ošetření zen shiatsu, ví, že zatímco jedna ruka terapeuta se většinu času pohybuje a něco dělá, druhá setrvává dlouho na jednom místě a přesouvá se jen občas. Může se zdát, že tato statická ruka je pasivní a vlastně nevyužitá, ale není tomu tak. Ve skutečnosti po celou dobu pozorně naslouchá, jak tělo klienta či klientky reaguje na veškeré podněty, které skrze různé techniky dává druhá, aktivní ruka.

Lze si to představit jako matku, která sleduje, jak si její dítě hraje. S láskou a pozorností zůstává u dítěte, intuitivně vnímá jeho potřeby a reaguje na ně – zároveň dítě celou dobu ví, že matka je nablízku, a cítí se bezpečně. Vnímá její přítomnost, oporu a stabilitu („máma je tu se mnou“). Totéž dělá při zen shiatsu i ruka matka – uklidňuje a neverbálně sděluje, že vše je v pořádku. Není třeba se ničeho obávat, nic mít pod kontrolou, je možné se otevřít všemu, co přichází. Nejsem na to sám / sama, společně to zvládneme. Pro někoho to může být poprvé v životě, kdy něco takového zažívá (stává se to zejména u dětí a dospívajících).

Vnímaný klid a pocit bezpečí vedou často k tomu, že klient či klientka během ošetření usne, někdy i opakovaně. Děje se to i lidem, kteří mají jinak lehké spaní nebo se spánkem či usínáním potíže. Nemusí k tomu dojít hned při první zkušenosti se zen shiatsu, ale postupně se vytvoří důvěra („nic mi nehrozí“), díky které je to možné. Už to samo o sobě je velmi blahodárné, zejména pro toho, kdo je většinu času ve stresu a funguje hodně v módu „útěk – boj“, tedy jeho tělo nemá mnoho příležitostí regenerovat.

Význam propojení dvou rukou je však širší než jen navodit zklidnění. Pomáhá rovněž se zpracováním silných emocí, které se někdy během shiatsu ošetření objeví. V psychologii a dalších formách terapie se pracuje s pojmem „containment“ nebo také „udržení“. Opět je to podobné jako mezi matkou a dítětem: pokud je matka dítěti nablízku fyzicky i emocionálně, dokáže zadržet jeho silnou emoci v určité situaci (pro dítě obtížně zvladatelnou či nezvladatelnou), zpracovat ji a předat ji dítěti zpět v podobě, kterou je schopné zvládnout. Podobně to může fungovat například mezi psychoterapeutem a klientem. A stejné je to i v zen shiatsu, kde se to ovšem děje neverbálně (tedy většinou – někdy se takové emoce mohou objevit i během rozhovoru před ošetřením či po něm). Zpravidla jde o potlačené pocity (přebytek) nebo nenaplněné potřeby (nedostatek), někdy se může jednat i o traumata z dětství či jiné závažné věci.

Úkolem terapeuta je po celou dobu „držet prostor“ tak, aby mohl celý proces bezpečně proběhnout a byl pro klienta či klientku přínosný. Co je přebytečné, může se uvolnit – napětí povolí a najednou máme k dispozici energii, kterou jsme do té doby spotřebovávali k potlačování. Chronická únava je pryč.

Co je naopak nenaplněné, může se částečně dosytit nebo být alespoň uznáno jako legitimní potřeba – což je první krok k hledání, jak tuto potřebu naplnit. Pokud se mi například v dětství nedostalo od rodičů dost lásky a pozornosti (byť třeba i proto, že sami neměli z čeho dávat), je to velká bolest, kterou si někde v sobě nesu a která může podstatně ovlivňovat veškeré moje dnešní prožívání a vztahy. Přiznat jí její význam a místo (a podle toho s tím dál pracovat) může znamenat velký životní obrat. Včetně vymizení některých dlouhodobých zdravotních potíží.

Jak nesmírně důležitá je přítomnost a správná funkce ruky matky, dokládají i subjektivní zkušenosti mnoha klientů a klientek vyjadřované jako „měl jsem pocit, že máte víc než dvě ruce“ nebo „celou dobu jsem cítila, jak mi držíte ruku na břiše, to neskutečné teplo, a pak jsem otevřela oči a překvapeně zjistila, že mi sedíte u nohou“ nebo „jako bych plul v hřejivé vodě, která mě nadnáší, celou dobu jsem vnímal velkou lehkost a klid, všechno jako by ze mě spadlo“.

Tento pocit úlevy a lehkosti, s nímž zpravidla klienti či klientky po ošetření odcházejí (nebo který se dostaví následující den, pokud nějaký proces po ošetření ještě dobíhá), není výsledkem nějakých zázračných technik. Vzniká do velké míry jako důsledek propojení dvou rukou: ze vztahu a interakce mezi „matkou“ a „dítětem“. Že právě tento vztah je naprosto klíčový pro každého člověka (od samého počátku, už v prenatálním období) a jeho kvalita zásadně ovlivňuje náš život, už zde popisovat netřeba…